Příspěvky

18. Když covid není všechno

-
Když covid není všechno   Frčíme s doktorem na výjezd stenokardie++. Bolesti na hrudi mohou být různého původu. Podle této výzvy se jedná o bolesti trvající řádově několik minut a volající je charakterizuje jako typické kardiální bolesti. Tupý neustávající tlak za hrudní kostí. Na místě jsme první. Pacient stojí vedle svého vozu, drží se za hrudník a omlouvá se nám, ale že by asi nezvládl do nemocnice sám dojet. Bereme ho ihned do sanitky a měříme krevní tlak. Mezitím si půjčujeme doklady, abychom mohli napsat zprávu z našeho výjezdu. Hypertenze (vysoký krevní tlak) a bolesti na hrudi znamenají podání Nitromintu – léku, který se stříká pod jazyk a jehož úkolem je jednak snížit vysoký tlak krve a zároveň roztáhnout cévy, které zásobují srdce krví. Zatímco kolega aplikuje pacientovi tento lék pod jazyk, já chystám infuzní set, kanylu a další věci potřebné k zajištění žilního vstupu. Měříme EKG a pícháme žílu. Přijíždí lékař. Společně se díváme na vytisknuté EKG a shodujeme se, ...
Okomentovat
Další informace

17. Když jde o život, je to nejvíc – druhá část

-
Když jde o život, je to nejvíc – druhá část             ... přestávám stlačovat. Fibrilace komor. Pokračuju ve stlačování, parťák nabíjí defík na 150 joulů. Ruce pryč, nikdo se nedotýká, prásk! ... pokračování první části. Jsme ve svém živlu. Stokrát jsme to trénovali, postup známe perfektně. Pokračujeme ve stlačování hrudníku. Je však potřeba začít i s umělou plicní ventilací. Žádáme tedy o pomoc syna, který ochotně zaklekává k otci a opět mu stlačuje hrudník. Já se naopak přesouvám za hlavu pacienta. Kontroluji dutinu ústní, zda není potřeba odsát. Parťák mezitím chystá dýchací vak. Filtr, velká maska, rezervoár, hadička, kyslík. Podáváme první dva umělé dechy. Vedle nohy mi přistává žlutá brašnička. Ta obsahuje všechny potřebné věci k zajištění dýchacích cest. Vyndavám laryngeální masku. Beru pětku, protože je to chlap, jak hora. Lubrikant, stříkačku. Dva vdechy. Analýza rytmu. Nedefibrilovatelný rytmus...
2 komentáře
Další informace

16. Když jde o život, je to nejvíc – první část

-
Když jde o život, je to nejvíc - první část                         Náročná noční. Těsně před půlnocí jsme byli na závažném pádu ze schodů, po kterém zůstal pacient s otevřenou ránou na hlavě v bezvědomí. Na základně jsme doplnili spotřebovaný materiál, převlékli jsme si kalhoty od krve a byli jsme zase k dispozici. Máme asi sedm falů a máme toho plný brejle. Jsou čtyři ráno a konečně se jdeme alespoň na chvíli trochu natáhnout.             Je něco po půl páté a v jedné bytovce se probouzí šedesátiletý muž. Nejde však do práce. Probouzí i svoji manželku. Je mu totiž hrozně špatně. Ztěžka oddechuje a než stačí cokoliv dalšího říct, ztrácí vědomí. Manželka na nic nečeká a vytáčí číslo 155.             Tiché cvakání hodin na základně prořezává nepříjemné pípání ...
2 komentáře
Další informace

15. Poprvé

-
Poprvé Relativně klidná noční, nic zásadního. Jsou dvě a půl hodiny po půlnoci, když zvoní pager. Porod+, plodová voda neodtekla. Plán je jasný - rychle tam dojet, rodičku naložit a co nejrychleji pádit do porodnice - je tam zázemí, které v sanitce prostě nemáme. Na místo jede i lékař, budeme tam však o několik minut dříve. Před domem na nás čeká muž, pravděpodobně nastávající otec. Vybaveni batohem a porodnickou taškou ho následujeme do domu. Ještě zakládáme vstupní dveře, aby se za námi dostal i lékař. Ve výtahu se snažím zjistit podrobnosti. Četnost kontrakcí a stav plodové vody. Ticho, muž je z Maďarska, nerozumí, na co se ho ptám. Působí však klidným dojmem. Vstupujeme do bytu. Křik. Na zemi na bílém koberci leží rodička s bolestivou grimasou. Na první pohled už plodová voda odtekla. Vypovídá o tom velký mokrý flek pod ženou. "Já už to nevydržím, už leze ven," vítá mě žena. Nastává velký stres. Porodíme tady, v obýváku. Doktor nikde. V rychlosti zjišťuji podrobno...
1 komentář
Další informace

14. Pomozte zachránit lidký život

-
Pomozte zachránit lidský život             Jedu po dé jedničce a před sebou vidím, jak se štosují auta. Brzdím, zapínám varovky, jsem v levém pruhu, uhýbám ke kraji a zastavuji. Jsem jediný. Ostatní auta zůstávají natlačena u středové čáry dvouproudé dálnice a nechávají si mezi sebou metr místa. Co tak asi dokážou udělat, až bude potřeba uhnout? Vůbec nic. Nečekaně je asi po šesti minutách z dálky slyšet houkání a pak je i vidět modrý blikající maják na hasičském VW Transporteru. Je to rychlý zásahový automobil, který se má dostat na místo zásahu o mnoho dříve, než velká těžká hasičská cisterna a zahájit tam záchranné a vyprošťovací práce. Začíná hra „Škatulata, škatulata, hejbejte se!“ Kdyby to nebylo k pláči, tak se asi pohledem do zrcátka umlátím smíchy. Řidiči ostatních vozů se rozčilují, troubí a snaží se na metru udělat s autem kotrmelec a uhnout tak spěchajícímu vozu hasičů. Je to marnost. Těch 500...
Okomentovat
Další informace