14. Pomozte zachránit lidký život

Pomozte zachránit lidský život

            Jedu po dé jedničce a před sebou vidím, jak se štosují auta. Brzdím, zapínám varovky, jsem v levém pruhu, uhýbám ke kraji a zastavuji. Jsem jediný. Ostatní auta zůstávají natlačena u středové čáry dvouproudé dálnice a nechávají si mezi sebou metr místa. Co tak asi dokážou udělat, až bude potřeba uhnout? Vůbec nic. Nečekaně je asi po šesti minutách z dálky slyšet houkání a pak je i vidět modrý blikající maják na hasičském VW Transporteru. Je to rychlý zásahový automobil, který se má dostat na místo zásahu o mnoho dříve, než velká těžká hasičská cisterna a zahájit tam záchranné a vyprošťovací práce. Začíná hra „Škatulata, škatulata, hejbejte se!“ Kdyby to nebylo k pláči, tak se asi pohledem do zrcátka umlátím smíchy. Řidiči ostatních vozů se rozčilují, troubí a snaží se na metru udělat s autem kotrmelec a uhnout tak spěchajícímu vozu hasičů. Je to marnost. Těch 500 metrů co vidím, jedou hasiči asi 3 minuty. Když konečně projedou, stane se něco, nad čím zůstává rozum už opravdu stát. Záchranná ulička, která se nakonec horko těžko vytvořila, se opět uzavírá a já se ptám - kam se poděl mozek řidičů? Pochopitelně za další dvě minuty se blíží cisterna. Obrovský auto, několik tun čistý váhy. Celá ta „komedie“ začíná na novo. Úplně zbytečně. Teprve po průjezdu této cisterny řidiči usoudili, že bude lepší, když tam ta ulička zůstane. Toho však využívají jiní inteligentní řidiči a pouští se vytvořenou záchrannou uličkou vstříc dopravní nehodě.

                Odpolední špička v Praze. Míříme do nemocnice s člověkem, kterého postihla cévní mozková příhoda. Mrtvice. Situace, ve které platí: „Time is brain“ - „Čas je mozek.“ Asi si umíte představit, že není dobrý, když vám odumře kus mozku a ... Nuselák před námi. Nebo Nuselák ani ne, ale kolona, která se od něj táhne. Brzdíme, zastavujeme. Můžeme houkat, troubit, blikat, ale nic moc se neděje. Některá auta se snaží uhnout, ale jelikož opět nemají rozestupy, tak nemají moc kam a ti, kteří nějaké místo mají, nevědí zas kam. A tak stojíme před kolonou, pacientovi není úplně nejlíp a čekáme, až se desítky aut přeskládají do formace, kterou se nějak propleteme. Chytří řidiči, stojící hlouběji v koloně většinou bystře zpozorují, že se něco děje a začnou vytvářet tu tolik žádanou záchrannou uličku. Radujeme se, jedeme! A jedeme už i docela rychle. Když ale, brzda. Zvuk sirény stojící sanitky se dál nedostal. Další řidiči už tak důvtipní nebyli a po pohledu do zpětného zrcátka je neosvítil žádný dobrý nápad. A tak čekáme zase. Auta z levého pruhu se tlačí doprava, auta z pravého zase do leva, někdo se raději nehýbe vůbec, někdo využívá zmatku a snaží se dostat v koloně co nejdále. A takhle jedeme dalších 7 minut.

A jak správně? No hrozně lehce. Myslete dopředu. Tvoří se kolona? Zpomalují auta? Už uhýbejte. Ušetříte si nervy a my Vás budeme mít za frajera. Levý pruh - vždy doleva. Pravý pruh - vždy doprava. A když je tam víc pruhů, tak je to pořád stejné. Levý doleva a všechny ostatní doprava. Jen je potřeba řadit se takto včas a nechat si dostatečné rozestupy. I tak můžete pomoci zachránit lidský život.