5. Na hraně života

Na hraně života

Pondělí na záchrance bývá krušné. Lidé se vrátili po víkendu zpět domů, pozorují na sobě různé příznaky, staří lidé potřebují po víkendu k lékaři, telefony zvoní nepřetržitě, vytíženost je na hraně, posádky se ani nestíhají vracet na základnu.

Nám se to povedlo – rychle vzít jídlo, napít, odskočit si a jedem. Bezvědomí++, nejvyšší priorita. Sedáme do auta, přichází aktualizace výjezdu, na místě probíhá telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR).  Hlásíme se dispečinku, vyjíždíme. Spíš letíme, tímhle tempem tam jsme za tři minuty. Doktor má cestu delší, budeme tam dřív. V duchu si představuju, jak budeme zase jako vánoční stromeček – ve dvou lidech musíme vzít záchranářský batoh, kyslíkový batoh, monitor s defibrilátorem, odsávačku, ampulárium a když to pobereme, tak ještě tašku s intraoseální vrtačkou. Adrenalin v žilách dosahuje vrcholu. Jsme pětset metrů od místa události, pípá vysílačka: „Kluci zrušte to, je tam už bližší posádka“. Současně s tím se na displeji objevuje zpráva výjezd označen jako marný, není třeba vypisovat parere. Z nemocnice se kolem místa události akorát vracela jiná posádka RZP, a tak dispečink poslal ji, místo nás. Vracíme se na základnu. Cestou potkáváme letící doktorské auto. Veškerý adrenalin, který se při přijetí výzvy vyplavil, mi teď způsobuje bušení srdce a bolest hlavy.

Nejsme ani v půlce cesty na základnu a z dispečinku přichází další výjezd. Otevírání bytu, hasiči a policie na cestě. Zapínáme majáky, prohoukáváme se pondělní zácpou. Je to za rohem. Vezmu si čisté rukavice a jsme tu. Čeká tu na nás syn pána, který má být uvnitř. Je přesvědčen, že je otec doma, ale neotvírá mu a on klíče nemá. Naposledy s ním hovořil ve středu. Snažím se od něho zjistit co nejvíce zdravotních údajů o jeho otci. Moc toho neví. Policie je na místě, hasiči už jsou slyšet. Dozvídáme se, že pán je možná ozbrojený, je to bývalý voják či policista.

Hasiči prozkoumávají dveře – je zamčeno. Rychlejší a jednodušší bude rozbít okno a do bytu vstoupit jím. S kolegou čekáme na schodišti, máme s sebou zdravotnický batoh a monitor s defibrilátorem. Jsme trochu schovaní, kdyby došlo ke střelbě. Je slyšet třískot rozbíjejícího se skla a o pár vteřin později nám otevírá policista dveře. Vstupujeme do bytu. Už dlouho tu nikdo neuklízel. Je tu cítit charakteristický hnilobný zápach. V prvním pokoji nikdo není. Policista otevírá dveře druhého pokoje, zápach sílí. „Tady leží,“ oznamuje nám suše. Okamžitě vcházíme do místnosti. Moc místa zde není. Půlku pokoje zabírá kopa prázdných krabic od vína, druhou půlku pak postel a směsice všeho možného. Někde mezi tím leží pán. Schopen střelby doopravdy nebude.

Oslovuji pána, odpověď nečekám. O to víc jsem překvapen, když se mi jí dostane, žije. Je na tom ale bídně. Leží zde už čtvrtý den. Je špinavý, zesláblý, po těle má obrovské proleženiny. Cesta do sanitky je složitá, není zde příliš místa na manipulaci se schodolezem, navíc pán s námi moc nespolupracuje. V sanitce ho ukládáme na nosítka, přikrýváme dekou, začínáme s kompletním vyšetřením.

Odebrání anamnézy je složité. Pán téměř nekomunikuje a když se snaží něco říct, tak mu není rozumět. Má velmi nízký krevní tlak. Napichujeme infuzi, necháváme kapat, je potřeba ho trochu „zalít“ – jistě je dehydrovaný. Jak infuze ubývá, začíná pán stále více komunikovat. Jen ta nesrozumitelnost tam stále přetrvává. Provádím u pána neurologické vyšetření – do parere můžu napsat „lateralizace – hemiplegie vlevo“. V tabletu zaškrtávám políčko CMP/TIA. Vyskakuje mi zaškrtávací formulář. Celkem zaškrtnu 5 políček, pán je triáž pozitivní, volám dispečink, budu potřebovat avízo. Bohužel není známo, kdy u pána příznaky začaly. Dle výpovědi syna stanovuji, že byl naposledy v pořádku ve středu, pán udává, že leží na zemi 4 dny, souhlasí to. Čtyři dny jsou příliš dlouho na tom, aby byl pán léčen ve specializovaném centru, jsme odesláni na nejbližší neurologické oddělení, přijímají nás bez problému.

Vracím se do auta, uklízím, přemýšlím. Co člověka dožene tak daleko, že není schopen se o sebe absolutně postarat? Jak dlouho kupil pán odpadky v bytě? A proč rodina nezasáhla a nepomohla mu? Bohužel toto není jediný případ. Je mi smutno. Pípá nám pager, odjíždíme za dalším pacientem. Na emoce dnes není čas.

Lidé, které postihne cévní mozková příhoda (CMP), jsou ohroženi na životě. Často však CMP ohrožuje především kvalitu jejich dalšího života. Mezi hlavní příznaky CMP patří vznik náhlé slabosti jedné poloviny těla, pokleslý ústní koutek a setřelá řeč. Existuje jednoduchý test: FAST – Face (pokleslý ústní koutek, spadlé jedno oční víčko), Arm (slabost jedné horní končetiny), Speech (setřelá řeč, nesrozumitelnost), Time (čas – ten rozhodne o dalším životu postiženého). Pokud na sobě nebo na někom z Vašeho okolí zpozorujete některý z těchto příznaků, kontaktujte neprodleně tísňovou linku zdravotnické záchranné služby.