16. Když jde o život, je to nejvíc – první část

Když jde o život, je to nejvíc - první část

           

            Náročná noční. Těsně před půlnocí jsme byli na závažném pádu ze schodů, po kterém zůstal pacient s otevřenou ránou na hlavě v bezvědomí. Na základně jsme doplnili spotřebovaný materiál, převlékli jsme si kalhoty od krve a byli jsme zase k dispozici. Máme asi sedm falů a máme toho plný brejle. Jsou čtyři ráno a konečně se jdeme alespoň na chvíli trochu natáhnout.

            Je něco po půl páté a v jedné bytovce se probouzí šedesátiletý muž. Nejde však do práce. Probouzí i svoji manželku. Je mu totiž hrozně špatně. Ztěžka oddechuje a než stačí cokoliv dalšího říct, ztrácí vědomí. Manželka na nic nečeká a vytáčí číslo 155.

            Tiché cvakání hodin na základně prořezává nepříjemné pípání pageru. Unavenýma očima mžouráme na svítící displej. Rázem jsme plně vzhůru. Text „Bezvědomí++ ***TANR***“ totiž člověka nakopne. Neuběhne ani minuta a už sedíme v autě. Rychle hledáme, kam zhruba máme jet. Není to daleko – asi dva kilometry. Silnice prázdné, suché, za sanitkou se jen práší. Zatímco parťák drží auto na silnici, já hledám co možná nejkratší cestu k místu zásahu. Čtyři minuty od probuzení utekly a my stojíme před čtyřpodlažním domem.

            U branky na nás čeká manželka, naprosto ukázkové! Z auta bereme batoh, monitor, odsávačku, intraoseální vrtačku, kyslík. Běžíme. Tři patra. Zhruba 60 schodů. Stehna pálí, dech přestává stačit. Už jen deset schodů. U resuscitace pak budeme mít možnost se vydýchat. Vbíhám do ložnice. Syn resuscituje svého otce. A dělá to famózně. V jeho snažení ho přes telefon podporuje naše operátorka z dispečinku. Všechno klape. Pokládám vybavení a spolu se synem muže vytahujeme do prostoru, abychom se k němu dostali ze všech stran. Provádím rychlou kontrolu dýchání, přibíhá kolega, připravuje k napojení monitor. Gasping! Výborně! Pokračuji ve stlačování hrudníku, parťák lepí elektrody (multifunkční – dvě velké elektrody, jedna se lepí nad pravé prso, druhá na levý bok), čekáme, až se načte křivka, mačkáme tlačítko tisku, abychom měli křivku zaznamenanou, přestávám stlačovat. Fibrilace komor. Pokračuju ve stlačování, parťák nabíjí defík na 150 joulů. Ruce pryč, nikdo se nedotýká, prásk!

... konec první části.