9. Alej ořechů

Alej ořechů

Je podzim, středa, okraj města. Od rána jsme se moc nezastavili. Z jednoho výjezdu nás dispečink posílá na druhý. Tvořím dnes posádku se svým kamarádem a spolužákem. Kolem poledního nám přichází výzva s nejvyšší naléhavostí. Indikací je pád. V poznámce je upřesněno, že se jedná o pád asi ze 4 metrů ze stromu a že daná osoba je při vědomí. Záhy se mi ozývá dispečink a vysvětluje mi, kudy se ke zraněnému dostaneme. No, čeká nás pěkná kovbojka.

Přijíždíme k místu určení. Dál už jedeme pouze podle informací z dispečinku. Naštěstí všechny navigační body sedí. Stoupáme vzhůru po strmé dlážděné cestě. Vystupuju z auta, skočím se podívat, jestli to někam vůbec vede. V tu chvíli se zpoza zatáčky vynoří muž, mává na nás. Jdu k němu, parťák se sanitkou mě následuje. Máme jet stále vzhůru a pak doleva do dalšího kopce. Sanitka už teď na dlažkách a listí občas prokluzuje, tak jsme zvědavi, jak to dopadne. Téměř na konci kopce je odbočka vlevo. Boční silnice vede do snad ještě strmějšího kopce. Parťák posílá sanitku do extrému. Chvílemi se mi svírá žaludek – co když se sanitka položí na bok? Náklon má pořádný, ale ustojí to a za chvíli stojíme přímo u zraněného.

Sedí u zídky. Je při vědomí, na první pohled vidím krev na obličeji. Ptám se ho, co se vlastně stalo. Trhal ořechy, když se s ním zlomila větev a on spadnul. Nejprve dopadl na zeď a následně z ní spadl na zem, přímo na záda. Uvádí, že to bylo určitě alespoň 7 metrů. Říká, že z místa pádu došel sem o pár metrů dál. Štěstí, že chodí. Bolí ho hlava – má tam bouli a velkou tržnou ránu. Kořen nosu má rozseklý o brýle a pak ho bolí pravá dolní končetina v oblasti kyčle, nemůže se na ni moc postavit.

Během odebírání anamnézy parťák vytáhl nosítka, položil na ně celotělovou vakuovou matraci a připravil je k naložení pacienta. Tomu pomáháme s jedním krokem a mírným otočením a už leží uprostřed vakuové matrace. Balit ho do ní ještě nebudeme, ještě ho budeme vyšetřovat a zajišťovat. Zajíždíme s nosítky do vyhřátého ambulantního prostoru sanitky. V hlavě mi běží protokol ošetření pacienta se závažným traumatem.

Masivní krvácení žádné nevidím. Dýchací cesty jsou volné, dýchání je poslechově oboustranně dobře slyšitelné, trachea není deformována, akce srdeční je pravidelná, na periferii nepříliš dobře hmatná, ale alespoň trochu –systolický tlak je určitě více jak 90 mmHg. Ještě mačkám nehet a počítám kapilární návrat – v pořádku. Prohmatávám břicho. To je měkké, nebolestivé. Následně provádím celkové vyšetření od hlavy až k patě. Parťák mezitím sestavil infuzi a teď měří krevní tlak, srdeční akci a saturaci krve kyslíkem.

Zraněný je hypotenzní – 105/65 mmHg, srdce tluče pravidelně, 70 úderů za minutu. Otevřená rána na hlavě již nekrvácí, nos je oteklý, bolestivý. Bolavá pravá dolní končetina je stabilní, při pohybu bolí a pohyb je omezen. Kontroluji integritu kůže v oblasti kyčle – žádná krvácející rána tam není.

Mám veškeré informace, které potřebuji. Volám na dispečink. Parťák mezitím napichuje periferní žilní vstup. Píchnul šedivou kanylu, kanylu s vysokým průtokem. Napojuje 500ml roztok plasmalyte a nechává pomalu kapat. Rozhovor s dispečinkem trvá zhruba jednu minutu. Hlásím jim vše, co jsme na pacientovi zjistili. Jelikož spadl z výšky vyšší než 6 metrů, je indikovaný transport do specializovaného centra pro vážné úrazy – traumacentrum.

Mezitím, co čekáme na potvrzení, do kterého centra pojedeme, zajišťujeme pacienta ve vakuové matraci. Dostal krční límec, utáhli jsme popruhy matrace, matraci vyfoukli, přikryli pacienta dekou, připoutali, připravili k transportu. Zároveň dostává dva léky proti bolesti, aby byl pro něho transport co možná nejpohodlnější. Nastavuji na monitoru interval měření krevního tlaku na každých pět minut. Tlak je stabilní, systola se drží okolo 105 mmHg.

Během pár minut dostáváme informaci, kam máme jet. Bude na nás čekat připravený traumatým. Transport probíhá bez problému. Stav pacienta se již nemění, předáváme ho ve stabilizovaném stavu.

Pán měl nakonec obrovské štěstí. Po hrozivém pádu si „odnesl“ pouze jizvu na hlavě a zlomené raménko stydké kosti – druhý den byl propuštěn do domácího léčení.

První pomoc u lidí, kteří mají závažný úraz nebo závažný úraz můžeme předpokládat, je vždy v první řadě zastavení život ohrožujících krvácení a následně zprůchodnění dýchacích cest (pokud je člověk v bezvědomí) záklonem hlavy. Jestliže zraněný ani po zprůchodnění dýchacích cest nedýchá, je třeba ihned zahájit neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci. Samozřejmostí je včasné volání tísňové linky 155.

Pokud je postižený při vědomí, snažíme se ho po kontrole masivního krvácení držet co nejvíce v klidu. Zajistíme mu tepelný komfort a sledujeme stav vědomí a dýchání až do příjezdu posádky zdravotnické záchranné služby.

Pokud je nutné s člověkem manipulovat, například z důvodu zahájení KPR, snažíme se to dělat co nejšetrnějším způsobem. V žádném případě zraněnému nepodáváme žádné nápoje, jídlo ani léky.