17. Když jde o život, je to nejvíc – druhá část

Když jde o život, je to nejvíc – druhá část

           

... přestávám stlačovat. Fibrilace komor. Pokračuju ve stlačování, parťák nabíjí defík na 150 joulů. Ruce pryč, nikdo se nedotýká, prásk!

... pokračování první části.

Jsme ve svém živlu. Stokrát jsme to trénovali, postup známe perfektně. Pokračujeme ve stlačování hrudníku. Je však potřeba začít i s umělou plicní ventilací. Žádáme tedy o pomoc syna, který ochotně zaklekává k otci a opět mu stlačuje hrudník. Já se naopak přesouvám za hlavu pacienta. Kontroluji dutinu ústní, zda není potřeba odsát. Parťák mezitím chystá dýchací vak. Filtr, velká maska, rezervoár, hadička, kyslík. Podáváme první dva umělé dechy. Vedle nohy mi přistává žlutá brašnička. Ta obsahuje všechny potřebné věci k zajištění dýchacích cest. Vyndavám laryngeální masku. Beru pětku, protože je to chlap, jak hora. Lubrikant, stříkačku. Dva vdechy. Analýza rytmu. Nedefibrilovatelný rytmus. Pokračujeme dál. Namazat LAMu, co nejméně se upatlat, protože pak bude všechno klouzat. No, nepovedlo se, všechno klouže. Otírám rukavice do kalhot, zakláním pacientovi hlavu, otevírám ústa a zasouvám LAMu dovnitř. Nafukuju a maska vylézá. Je potřeba ji upravit. Opět trochu upouštím, znova zasunuji a držím. Stříkačkou ji naplním dohromady 45ml vzduchu. Teď tam drží perfektně. Rychle na ni napojuji dýchací vak a dýchám. Na hrudníku se zatím prohodili – je to namáhavá činnost. Ještě napojuji kapno, abychom měli jistotu, že nám LAMa funguje. A je tu lékařská posádka.

            Sdělujeme dosavadní průběh resuscitace. Akorát to jsou dvě minuty od poslední analýzy rytmu. Opět fibrilace komor. Opět 150 joulů, kontrola, výboj. Jdu mačkat. Doktorka si bere na starost dýchací cesty, parťák chystá věci na zajištění žilního vstupu a pak ho i píchá. Tatrák chystá léky a připravuje pomůcky pro intubaci. Lékařka zatím dýchá přes LAMu, děláme další analýzu, opět fibrilace, opět výboj, tentokrát vyšší energií. Žilní vstup je zajištěn, podáváme antiarytmika a adrenalin. Lékařka vytahuje LAMu a intubuje. Nyní je trochu klidnější fáze, takže je čas pořádně zjistit od manželky, co se vlastně stalo, pacientovu anamnézu a další důležité informace. Zároveň tatrák chystá Lucase – přistroj, pro automatické stlačování hrudníku. Analýza, komorová tachykardie. Saháme na puls – je tam. Máme oběh. Parťák jde chystat věci na transport, zároveň volá na dispečink, aby nám poslali hasiče nebo policisty – sami pacienta i s přístroji nesneseme. Provádíme s lékařkou vyšetření, zvoní telefon. Volají z kardiocentra a ptají se, jak jsme na tom. Budou schopni nás přijmout na katetrizační sál a v případě potřeby pacienta napojit na mimotělní oběh. EKG se mění, fibrilace. Opět mačkáme, opět defibrilační výboj. Pod pacienta podsouváme desku od Lucase, pak na ni připínáme i samotný přístroj. Zapínáme ho a pak podáváme další léky. Během resuscitace přesouváme pacienta do vakuové matrace. Pracujeme co nejrychleji, jde o čas. Odsáváme vzduch, aby matrace ztvrdla. Jsou tu hasiči a my máme opět hmatný pulz. To však dlouho nevydrží, a tak s hasiči snášíme pacienta za kontinuální resuscitace. Je to těžké. Spousta přístrojů, batohů a na schodech spousta kytek a ozdob. Čas od času se nějaký květináč vysype nebo rozbije, jdeme ale dál. V sanitce máme zase oběh ... tak už zase ne. Nemarníme čas, protože pacient už opět fibriluje a my opět defibrilujeme. Všechno teď děláme za jízdy – podávání léků, kontrola rytmu, kontrola pulzu, defibrilace.

            Cesta trvá necelých 10 minut. Jen co sanitka zastavila, hned jdeme s pacientem ven. Máme opět hmatný pulz. Už asi po páté. Cestou měříme krevní tlak. A ... zase resuscitujeme. Na katetrizační stůl pacienta překládáme tedy opět se zapnutým Lucasem. Sestry si přepojují EKG, ale ostatní věci na pacientovi zůstávají. Není teď čas to přendavat. Lucas stojí a srdce tluče. Kardiolog dělá okamžitě ECHO srdce, aby překontroloval jeho aktivitu. Mezitím už jiný lékař dělá vstup do tepenného řečiště a začíná pracovat na koronarografii (znázornění tepen srdce pomocí kontrastní látky). Celý tým je proto chráněn speciálními plášti, aby nedošlo k jejich ozáření rentgenovými paprsky. My jsme schovaní za tlustým sklem a s napětím pozorujeme, jak to dopadne. Pacient si prozatím drží svůj oběh. Srdce mu tluče. A tlouct už nepřestalo. Povedlo se to. Postupně nám sestry vydavají naše pomůcky a přístroje.

            Už máme hodinu přesčas, ale nikomu to teď nevadí. Píšeme záznam o výjezdu, vyplňujeme dotazník do studie, čistíme pomůcky, doplňujeme batoh, uklízíme sanitku. Povedlo se nám zachránit lidský život. A kolik že nás bylo? Tři operátoři na zdravotnickém operačním středisku. Čtyři záchranáři v terénu. Zhruba osm lidí na katetrizačním sále. A další desítky lékařů, sester a dalších pracovníků nemocnice. Ale především jedna manželka a jeden syn. Bez nich by to nemělo happy-end. Cítíme se teď jako hrdinové a máme k tomu důvod. Tenhle pocit je prostě nejvíc. Teď je ale čas vyzvednout dítě a šup s ním do školky. Nový den totiž teprve začíná.