4. Časovaná bomba

Časovaná bomba

Bezvědomí+. Priorita 1. Výzva, na kterou standardně vyjíždí posádka RZP společně s posádkou lékařskou. Ve vysílačce se ozývá: „Kluci, dynamická, ozvěte se z místa.“ To znamená, že jedeme bez lékaře a na místě události, po zhodnocení stavu pacienta, se máme dispečinku ozvat, zda lékaře potřebujeme. V poznámce ve výzvě stojí zkratka DM – diabetes mellitus.

Jedeme rychle, ale bezpečně, řidiči uhýbají před rozblikanou a rozhoukanou sanitkou tak, jak mají. Z adaptéru vytahuji monitor s defibrilátorem, ze skříňky bereme batoh s kyslíkem a záchranářský batoh. Pro schodolez se případně vrátíme později. Hledáme jehlu v kupce sena. Dům, kde bydlí žena, která potřebuje naši pomoc, je obrovský. V záplavě zvonků hledáme marně to správné jméno. Všechny zvonky projedeme každý dvakrát. Není tu. Volám dispečink, potřebujeme, aby příbuzní pacientky seběhli dolů a otevřeli nám. Cenné vteřiny ubíhají jako voda a my zoufale stojíme přede dveřmi. Naštěstí přichází soused. Ochotně nám otevírá vstupní dveře a my můžeme tryskem zamířit do třetího patra. Na výtah nečekáme, už takhle jsme ztratili dost času. Zadýchaní potkáváme manžela pacientky, který nám spěchá otevřít. Omlouvá se a vede nás rychle do bytu. Otevře dveře a na nás vybafnou dva velcí černí psi. Automaticky mezi sebe a psy strkám monitor a odstupuju. Další zdržení, je potřeba psy zavřít, jinak hrozí, že nás během ošetřování jejich paničky napadnou. Manžel sice tvrdí, že jsou hodní a nekoušou, ale budeme sahat na jejich chráněnku a to by je mohlo rozdráždit. Psi jsou zavření, konečně se dostáváme k pacientce.

Leží na posteli, dýchá, ale není to kvalitní dýchání. Na oslovení nereaguje. Chytám ji za rameno a zatřesu s ní. Dobře, otevírá oči, ale nic extra to není. Od rodiny získáváme informaci, že si píchá inzulin. Nalepuji na paní EKG elektrody. Je opocená, moc na ní nedrží. Mezitím kolega měří hodnotu krevního cukru. „LO“ – velmi nízká neměřitelná hladina. Víme, co dělat. Vytahuji škrtidlo, utahuji ho na paži pacientky, připravuji si kanylu, lepení, dezinfekci, kolega zatím sestavuje infuzní set, proplachuje ho fyziologickým roztokem. Až ověříme, že je kanyla bezpečně v žíle, vyměníme ho za koncentrovaný roztok glukózy. Kanyla zavedena, napojit set, pustit, kape. Zajišťuji kanylu v žíle proti vytažení, kolega vyměňuje roztoky. Všechno šlape, glukóza kape. Mezitím namotávám na paži manžetu na měření tlaku. Paní má v ústech něco tmavého. Bojím se aspirace, proto rychle poslouchám plíce. Teď je čas volat na dispečink, lékaře nepotřebujeme. Žena se začíná pomalu probírat. Je zmatena, ale její stav se každou vteřinou zlepšuje. Během pár minut je naprosto při vědomí. Přiznává, že toho od rána příliš nesnědla a nyní před obědem se jí udělalo nevolno. Tušila, co se děje. Proto si pohotově vložila do úst kousek čokolády. Bohužel ho již nestihla sníst, ale dobře to dopadlo. Paní pro jistotu převezeme do nemocnice k podrobnějšímu vyšetření.

Po předání pacientky v nemocnici se vracíme na základnu. Po cestě nám do vozu přijde další výjezd. Otevírání bytu + IZS. Na místo s námi míří družstvo hasičů společně s automobilovým žebříkem a také hlídka Policie ČR. Cesta byla poměrně dlouhá, a tak jsou hasiči a policie již na místě. Bereme potřebné vybavení a stoupáme vzhůru za ozývajícím se rámusem. Ale není to jen typický zvuk, který vytváří hasiči, když se dostávají do bytu. Ozývá se i křik, hodně křiku. Na místě je i bratr pána, kterému jedeme pomoci. Celou situaci bere velmi emotivně. Křičí na hasiče, aby neničili ty dveře, protože jeho syn má dole v autě klíče. Vztekle strká do hasičů, téměř je odhazuje ode dveří. Je až neuvěřitelné, kolik síly takový starý pán dokáže ve vzteku vyvinout. Vytrhává ze dveří nástroj pro otevření západky až se kolem rozlítnou třísky. Hasiči by ty dveře takhle nezničili. Pána pacifikuje policie. Přichází muž s klíčem, hasiči odemykají, jsou otřeseni stejně jako já. Dveře jsou odemčeny, ale nejdou příliš otevřít. Pán leží přímo za nimi a blokuje je. Hasič zabírá a odstrkuje pána dveřmi dozadu. Díra akorát pro mě. Se zatajeným dechem a zataženým břichem se prosoukávám skrz dveře. Oslovuji pána a odtahuji ho ode dveří, aby mohl dovnitř i kolega s vybavením.

Pán je chvíli naprosto v pořádku, komunikuje s námi, spolupracuje. To se mění během vteřiny, začíná sebou cukat, mlátit, křičet, nevnímá nás. Po deseti vteřinách je opět jako beránek a celé se to neustále opakuje. Měříme cukr. Trefa – 1,1 mmol/l. To je hrozně málo. Volám si dovnitř policistu. Budu potřebovat, aby společně s mým kolegou pána znehybnil. Není zde moc prostoru. Jsme velmi stísněni, kanylu píchám na přes ruku, ale úspěšně. Velice pečlivě ji fixuji k pánově paži, nesmí si ji vytrhnout. Ještě pár zopakování agrese a klidu a pak už pán postupně začíná nabývat normálního vědomí. Vycházím z bytu ven na chodbu, abych informoval rodinu o stavu jejich příbuzného. Vzduch se tam už vyčistil.

Pánovi pomáháme do křesla, přichází manželka i bratr, na všech je vidět úleva. Měřím ještě fyziologické funkce, vše v normě, pán se cítí dobře. Beru si tablet, píšu papíry. Pacienta i rodinu poučím o následujícím režimu, do nemocnice ho nepovezeme. Podáme si ruku, loučíme se. Hasiči už jsou pryč, spolu s námi odchází i hlídka policie. Děkujeme jim za spolupráci, hlásíme se na dispečink a vracíme se zpět na základnu.

Běžná hodnota krevního cukru v krvi je zhruba v rozmezí 3,6 – 6,3 mmol/l (milimolů na litr krve). Pokud hladina klesne pod tuto hodnotu, jedná se o tzv. hypoglykémii. Tento stav může vzniknout výjimečně u zdravých lidí při nedostatku jídla a nadměrném výkonu. Následkem může být krátkodobý kolaps. Klasický je však tento stav u lidí užívajících inzulin. Inzulin se standardně aplikuje těsně před jídlem. Dojde-li však k prodlevě mezi aplikací inzulinu a jídlem, nebo pokud se dotyčný nenají dostatečně, může nastat hypoglykemie. Ta se zpočátku projevuje slabostí, malátností, motáním hlavy, zmateností, opocením nebo nevolností. V této fázi, kdy je člověk ještě schopen polykat, můžeme podat sladký nápoj, nebo cukr v jiné podobě. Pokud se nám to nepovede, stav se prohlubuje. V tuto chvíli již nesmíme diabetikovi do úst nic vkládat! Dochází ke kolapsu a vzniku bezvědomí. Zde se již bez záchranné služby neobejdete.