12. Námořník

Námořník

Jedeme tmou k dalšímu z mnoha případů. Pomoc volá stará paní pro svého manžela. Na udanou adresu míříme ve složení dvou záchranářů. Podle informací z dispečinku pán upadl a pravděpodobně si zlomil paži.

Beru si batoh, je v něm vše potřebné. Kolega přibírá schodolez a vyrážíme do pátého patra bytového domu. K sanitce pro nás přišla manželka zraněného a cestou nahoru nám povídá, co se přihodilo. Pán s největší pravděpodobností zakopl o lem koberce a pro bolest se nemůže zvednout.

Vstupujeme do bytu a nacvičenou větou se pánovi představuji. Ten na svém obličeji vykouzlí překvapený úsměv a snaží se mi podat ruku. Leží na ní, tak mu to moc nejde a obličej křiví bolestivá grimasa. Dědeček leží na pravém boku, pravou ruku má zaklíněnou pod sebou a ta levá mu visí podél prsou k zemi. A právě ta ho bolí.

Vyzývám ho, aby zahýbal prsty, zápěstím, loktem... loktem to nejde. Jemně pokládám ruce na pažní kost a opatrně pohnu. Je cítit mírné zadrhnutí a pán sykne bolestí. Jakýkoliv pohyb s tělem je bolestivý. Nelze si nevšimnout, že každou chvíli vypustí několik slov, zřejmě nadávek. V angličtině, němčině, italštině. Dále s ním proto nehýbu. Odebírám pánovu anamnézu, základně ho vyšetřuji. Kolega zatím chystá pomůcky k zajištění žilního vstupu a k imobilizaci končetiny. Téměř si lehám na zem, abych získal tu správnou pozici pro zavedení kanyly. Pán má naštěstí žíly jak provazy a daří se to na první dobrou. Dáváme pánovi kapat léky proti bolesti. Jako infuzní stojan využíváme hřebík od kalendáře, který visí na skříni.

Nyní máme čas, než se pánovo tělo nasytí léky, a tak od manželky sháním doklady a lékařské zprávy. Asi po pěti minutách opatrně přikládáme vytvarovanou dlahu na zlomenou paži. Postupujeme co možná nejšetrněji. Když je paže zafixovaná, opatrně pána posazujeme. Pochvaluje si, že bolest je mnohem menší a snesitelnější a na jeho tváři se opět objevuje úsměv.

On celý je samá sranda. Celou situaci se smíchem zlehčuje, dělá si legraci a vypráví. Je to námořník. Byl poslán na speciální vojenskou školu, jeho specializací byly ponorky, ve kterých často operoval. Po válce jezdil na obchodních lodích po celém světě. Vzpomíná, jak s manželkou a později i s dcerou procestovali spoustu zemí a moří. Chlubí se, kolika jazyky umí a přiznává, že z čínštiny pochytil nejméně.

S dobrou náladou opouštíme byt. V sanitce doplňuji ještě potřebné informace a dávám tisknout dokumentaci. Celou cestu do nemocnice si pak povídáme, bohužel nejedeme daleko. V nemocnici pána usazujeme do kolečkového křesla, předávám lékaři potřebné informace a odcházím se rozloučit. Dlouho mi pán tiskne ruku se slovy díky a je poznat, že to myslí od srdce upřímně. Přeji mu mnoho štěstí a sil, naposledy se na sebe usmějeme a odcházím. Odcházím s krásným pocitem, že jsme někomu pomohli.