8. Za pět minut dvanáct

Za pět minut dvanáct

Bolesti na hrudi. Indikace, ke které ne vždy vyjíždí lékař. Tentokrát ho dispečink vyslal společně s námi, na místě však budeme o notnou chvilku dříve. Bereme proto veškeré potřebné vybavení a míříme do šestého patra bytového domu. Potřebujeme na to dva pokusy, při prvním se dostaneme pouze do nějakého obchodu. Je prázdný, a tak se na nás personál dívá, jako bychom spadli z Marsu.

Teď už jsme správně. Naše paní sedí na pohovce, je značně neklidná, opocená, kdyby byla na festivalu, řekl bych, že jede na extázi, šijou s ní všichni čerti. Snažíme se ji uklidnit, ale příliš to nelze, cítí se velmi nekomfortně a stěžuje si na bolest na hrudi a v zádech mezi lopatkami. Známky akutního infarktu na dvanáctisvodovém EKG nejsou, krevní tlak má také dobrý, srdce tluče trochu rychleji, kyslíku je v těle dost. Provádíme ještě další nezbytná vyšetření, nic zásadního na paní nenalézáme. Pro jistotu však ještě před příjezdem lékaře zajistíme žilní vstup. Ještě že tak.

Lékařka dospívá ke stejnému výsledku jako my. Do připraveného žilního vstupu od ní paní dostane dávku apaurinu – léku na zklidnění. Ten po několika desítkách vteřin zabírá, paní s námi konečně normálně komunikuje, doplňujeme anamnézu, domlouváme další postup. Měříme opět fyziologické funkce – vše v naprostém pořádku, už i srdce tluče pomaleji. Připravujeme se k transportu pomocí schodolezu. Lékařka si přeje, abychom paní kvůli aplikovanému léku nechali na čtyřsvodovém EKG, její přání je nám rozkazem. Pomáháme paní s přesednutím na schodolez, oddělujeme kabely od zbytku přístroje – ten si bere lékařka a vyrážíme k výtahu. Monitor alarmuje.

Naše pohledy ihned směřují na obrazovku monitoru – komorová tachykardie. Srdce paní buší jako o život. Jako na tenise všichni najednou otáčíme hlavu k pacientce. Bezvládně sedí na schodolezu. Na oslovení ani algický podnět nereaguje, je v hlubokém bezvědomí. Na schodolezu ji pokládáme na zem, ihned měříme krevní tlak – hypotenze, 70/50, hmatáme pulz na zápěstí – nic. Hmatáme na krku – tady slabě cítit je. Uvolňujeme dýchací cesty dostatečným záklonem hlavy, chystáme dýchací vak, kyslík. Paní naštěstí dýchá sama. Sundáváme ji ze schodolezu, opět zakláníme hlavu. Kontrolujeme srdeční rytmus na monitoru a na krku pulz. Víme, co bude následovat. Lepím paní na hrudník defibrilační elektrody – jednu vedle hrudní kosti, druhou na levý bok, tam, kde končí hrudní koš. Přepojuji kabel tak, aby elektrický proud šel tam kam má. Parťák volí energii, nabíjí na 50 Joulů, nastavuje synchronní výboj. Kontrola, zda se nikdo nedotýká, zda je kyslík v bezpečné vzdálenosti, hlasité upozornění a... BUM! Paní se zpomaleně téměř posadí, jak jí tělem prochází elektrický výboj a pak... kdepak, pouze na zlomek vteřiny křečovitě připaží. Tiskneme záznam, kontrolujeme pulz, měříme tlak. Paní teď má už krásný sinusový (pravidelný) pomalý srdeční rytmus. Nasazujeme kyslíkovou masku na obličej a držíme volné dýchací cesty. Paní zůstává v bezvědomí. Do žíly dostává kanylou antiarytmika (léky, které zamezují vzniku nepravidelného srdečního rytmu – arytmii) a léky proti zvracení, protože chvílemi natahuje. Kolega zatím odvezl schodolez, a naopak přivezl nosítka. Paní se začíná pomalu probouzet. Je zmatena. Nedivím se jí. Leží nahá na zemi pod cizí dekou, na hrudníku má nalepené obrovské nálepky, na obličeji ji tlačí maska a všude spousta kabelů.

Vysvětluji jí celou situaci. Vysvětluji jí, co se právě stalo. Sděluje mi, že se jí to už jednou stalo, že ji museli "bouchnout" (podat defibrilační výboj). V klidu ji odvážíme na nosítkách do sanitky, budeme ji převážet do kardiocentra, kde se jí dostane té nejlepší péče. Po celou dobu ji máme napojenou na EKG, kdyby opět došlo k návratu arytmie. To se nestává a cesta do nemocnice probíhá klidně. Po cestě mi paní s úsměvem povídá, že si nás teda zavolala za pět minut dvanáct. A měla pravdu, zachránilo jí to život. Bylo to jen tak tak.

Náhle vzniklé neúrazové bolesti na hrudi jsou jedním z hlavních příznaků akutního infarktu myokardu. Bolest se může dále šířit do horních končetin, dolní čelisti, zad a v některých případech i do horní části břicha. Dalšími příznaky bývá náhlá dušnost (pocit nedostatku vzduchu), opocení, úzkost a strach o život. Pokud na sobě nebo na někom jiném tyto obtíže zpozorujete, nečekejte, zda přejdou a neprodleně kontaktujte zdravotnickou záchrannou službu na tísňovém čísle 155.

Postižený by měl být v rámci první pomoci uložen do polosedu či polohy, která mu je příjemná. Naším úkolem je dopřát mu maximální komfort, maximálně omezit jakoukoliv fyzickou činnost a kontrolovat stav vědomí a dýchání až do příjezdu posádky zdravotnické záchranné služby.

Pokud postižený spolupracuje a příznaky se jeví jako akutní infarkt myokardu, můžeme v rámci první pomoci podat 150 - 300 mg kys. acetylsalicylové (např. Aspirin). Tabletu by měl postižený rozkousat a vycucat. Pokud je postižený již léčený kardiak, většinou je pro podobné situace poučen a vybaven.