11. Den v sanitce – druhá část
Den
v sanitce – druhá část
…
pokračování první části.
Naobědvali jsme se. Venku svítí slunce, na základně panuje
ospalá nálada. Do pozadí hraje televize – nějaký hudební kanál. Jsme na výpalu,
další zásah bude náš.
Vyrážíme za starší paní. Čeká na nás v lékárně. Doma se
řízla kuchyňským nožem do palce u ruky a jelikož neměla obvaz, šla si ho koupit
do lékárny. Obsluha lékárny jí prst ošetřila a následně zavolala nás,
záchrannou službu. Paní si beru do sanitky, rozstřihávám obvaz, abych věděl,
jak zranění vypadá. Jedná se o zhruba tři centimetry dlouhou hlubokou řeznou
ránu. Již nekrvácí. Očišťuji společně s parťákem zbytek ruky od krve a
balíme palec do čistého obvazu. Paní si stěžuje na motání hlavy. Měříme jí
tlak, píšeme papíry. Paní souhlasí s transportem na plastickou chirurgii,
kde ji palec zkontrolují a zašijí.
Zhruba za hodinu vyrážíme v naší žluté sanitce do domova
důchodců. Ty jsou častým místem našich zásahů. Výzva z operačního
střediska zní: „Jiné potíže akutní“, naléhavost 1, tedy nejvyšší priorita.
Klasicky bereme rovnou nosítka a spolu s nimi beru zásahový batoh. Cestou
do pokoje ženy se ptám personálu, proč tu jsme, co se děje. „Paní se nám
nelíbí,“ zní odpověď. Přemýšlím, co si pod tím mám vybavit, ale to už vcházíme
do poměrně velkého pokoje. Personál mi sděluje, že paní byla ještě dopoledne
v pořádku, ošetřovatel ji vyvezl na sedačce na procházku a poté se
naobědvala. Po obědě ji našli pozvracenou ležet v posteli.
Paní je v bezvědomí. Dýchá, ale na podnět téměř
nereaguje. V rychlosti sahám na zápěstí. Pulz cítím velice slabě,
nitkovitě. Překládáme paní na naše nosítka a pádíme s ní do auta.
Nasazujeme paní čidlo na měření okysličení krve, kolega lepí EKG, já měřím
tlak. Hypotenze (nízký krevní tlak), hyposaturace (nízké okysličení krve), infarktové
změny na EKG. Volám doktora. Kolega mezitím nasazuje paní na obličej kyslíkovou
masku a pak chystá infuzi. Každý stojíme z jedné strany nosítek a hledáme,
kam bychom zavedli nitrožilní kanylu. Nakonec se nám to daří, napojujeme
infuzi, dáváme kapat. Provádíme ještě doplňková vyšetření, jako je poslechové
vyšetření plic, měření glykémie (krevního cukru), základní neurologické
vyšetření a měření teploty. Tu má vysokou, bezmála 40°C.
Přijíždí lékař. Zatím vykapala zhruba polovina z 500ml
roztoku a paní začíná více reagovat. Vzhledem k vysokému věku pacientky
lékař rozhoduje, že intubovat nebude. Necháváme nasazený kyslík, lékař ještě
volá do nemocnice na příjmovou ambulanci, aby nás očekávali a vyrážíme.
Při příjezdu do nemocnice paní reaguje opět o trochu více, i
pulzace je o něco lépe hmatná. Později se v nemocnici ptám, jak paní
dopadla – měla v těle rozsáhlou infekci, která způsobila až septický šok.
Byla jí nasazena antibiotika a byla hospitalizována na jednotce intenzivní
péče.
Hned z nemocnice nás dispečink posílá k muži, který
cítí stenokardie – bolesti na hrudi. Pán se mi svěřuje, že celý den pracuje na
slunci, špatně se mu dýchá, kolabuje, zvrací a motá se mu hlava. Také mi
sděluje, že pozoruje delší čas krev ve stolici. To je závažné sdělení a
rozhodně to bude potřeba v nemocnici vyšetřit. V sanitce provádíme
kompletní vyšetření včetně natočení dvanátisvodového EKG. Zavádím nitrožilní
kanylu a dáváme kapat infuzní roztok. Do záznamu píšu čtyři diagnózy včetně
podezření na krvácení do trávicího traktu.
Blíží se konec služby. Do sanitky doplňuji použité vybavení,
uzavírám dokumentaci, balím si tašku, pomalu se chystám na odchod domů.
Přichází kolegové, kteří nás vystřídají na noční službě. Pípá pager.
Bezvědomí++, ***TANR***. Dnes již podruhé! Po cestě začíná pršet a ne málo.
V duchu si říkám: „Pánovi prší štěstí.“ Za pět minut jsme na místě.
Lékařská posádka to má ještě daleko. Bereme všechno a pádíme
do druhého patra pavlačového domu. Jsme nažmach. Kape z nás voda. Vcházím
do bytu. Syn resuscituje svého otce. Ten leží přímo ve dveřích – nohy
v jedné místnosti, trup v druhé. Musím ho překročit, abych se dostal
za hlavu. S parťákem pracujeme dle nacvičeného algoritmu. Ověřuji stav
dýchání a následně střídám syna ve stlačování hrudníku. Parťák zapíná monitor,
lepí defibrilační elektrody na hrudník resuscitovaného muže a přepojuje kabel.
Děláme první analýzu rytmu. Asystolie. Záznam vytiskneme a pokračuji ve
stlačování. Kolega zatím chystá dýchací vak, kyslík a obličejovou masku.
Zjišťuji od rodiny, co se vlastně přihodilo. Žena byla se synem na nákupu, byli
tam zhruba půl hodiny a když se vrátili domů, našla manžela ležet bezvládně na
zemi. Nevíme tedy přesnou délku zástavy oběhu. Prognóza není dobrá.
Do bytu vchází lékařka se záchranářem. Vypadají, jako by
spadli do řeky. Voda z nich doslova teče. Sdělujeme jí, co se stalo a co
jsme zatím udělali. Lékařka po krátkém rozhovoru s manželkou rozhoduje o
ukončení resuscitace. Ještě jednou tiskneme záznam EKG, kde stále běží pouze
rovná čára a pak z pána nálepky sloupneme. Vypínáme kyslík, rozpojujeme
dýchací vak, motáme kabel na monitor. Společně se záchranářem z lékařské
posádky přenášíme pána do postele a zakrýváme ho prostěradlem. Otevírám okno.
Venku leje a do místnosti proudí příjemně čerstvý chladný vzduch. Loučíme se
s rodinou a odcházíme do auta vyčistit vybavení. Na papír si zapisuji
věci, které musím po dojezdu na základnu do auta doplnit. Štěstí pánovi bohužel
nepršelo.
Komentáře
Okomentovat