11. Den v sanitce – druhá část


Den v sanitce – druhá část

… pokračování první části.
Naobědvali jsme se. Venku svítí slunce, na základně panuje ospalá nálada. Do pozadí hraje televize – nějaký hudební kanál. Jsme na výpalu, další zásah bude náš.
Vyrážíme za starší paní. Čeká na nás v lékárně. Doma se řízla kuchyňským nožem do palce u ruky a jelikož neměla obvaz, šla si ho koupit do lékárny. Obsluha lékárny jí prst ošetřila a následně zavolala nás, záchrannou službu. Paní si beru do sanitky, rozstřihávám obvaz, abych věděl, jak zranění vypadá. Jedná se o zhruba tři centimetry dlouhou hlubokou řeznou ránu. Již nekrvácí. Očišťuji společně s parťákem zbytek ruky od krve a balíme palec do čistého obvazu. Paní si stěžuje na motání hlavy. Měříme jí tlak, píšeme papíry. Paní souhlasí s transportem na plastickou chirurgii, kde ji palec zkontrolují a zašijí.
Zhruba za hodinu vyrážíme v naší žluté sanitce do domova důchodců. Ty jsou častým místem našich zásahů. Výzva z operačního střediska zní: „Jiné potíže akutní“, naléhavost 1, tedy nejvyšší priorita. Klasicky bereme rovnou nosítka a spolu s nimi beru zásahový batoh. Cestou do pokoje ženy se ptám personálu, proč tu jsme, co se děje. „Paní se nám nelíbí,“ zní odpověď. Přemýšlím, co si pod tím mám vybavit, ale to už vcházíme do poměrně velkého pokoje. Personál mi sděluje, že paní byla ještě dopoledne v pořádku, ošetřovatel ji vyvezl na sedačce na procházku a poté se naobědvala. Po obědě ji našli pozvracenou ležet v posteli.
Paní je v bezvědomí. Dýchá, ale na podnět téměř nereaguje. V rychlosti sahám na zápěstí. Pulz cítím velice slabě, nitkovitě. Překládáme paní na naše nosítka a pádíme s ní do auta. Nasazujeme paní čidlo na měření okysličení krve, kolega lepí EKG, já měřím tlak. Hypotenze (nízký krevní tlak), hyposaturace (nízké okysličení krve), infarktové změny na EKG. Volám doktora. Kolega mezitím nasazuje paní na obličej kyslíkovou masku a pak chystá infuzi. Každý stojíme z jedné strany nosítek a hledáme, kam bychom zavedli nitrožilní kanylu. Nakonec se nám to daří, napojujeme infuzi, dáváme kapat. Provádíme ještě doplňková vyšetření, jako je poslechové vyšetření plic, měření glykémie (krevního cukru), základní neurologické vyšetření a měření teploty. Tu má vysokou, bezmála 40°C.
Přijíždí lékař. Zatím vykapala zhruba polovina z 500ml roztoku a paní začíná více reagovat. Vzhledem k vysokému věku pacientky lékař rozhoduje, že intubovat nebude. Necháváme nasazený kyslík, lékař ještě volá do nemocnice na příjmovou ambulanci, aby nás očekávali a vyrážíme.
Při příjezdu do nemocnice paní reaguje opět o trochu více, i pulzace je o něco lépe hmatná. Později se v nemocnici ptám, jak paní dopadla – měla v těle rozsáhlou infekci, která způsobila až septický šok. Byla jí nasazena antibiotika a byla hospitalizována na jednotce intenzivní péče.
Hned z nemocnice nás dispečink posílá k muži, který cítí stenokardie – bolesti na hrudi. Pán se mi svěřuje, že celý den pracuje na slunci, špatně se mu dýchá, kolabuje, zvrací a motá se mu hlava. Také mi sděluje, že pozoruje delší čas krev ve stolici. To je závažné sdělení a rozhodně to bude potřeba v nemocnici vyšetřit. V sanitce provádíme kompletní vyšetření včetně natočení dvanátisvodového EKG. Zavádím nitrožilní kanylu a dáváme kapat infuzní roztok. Do záznamu píšu čtyři diagnózy včetně podezření na krvácení do trávicího traktu.
Blíží se konec služby. Do sanitky doplňuji použité vybavení, uzavírám dokumentaci, balím si tašku, pomalu se chystám na odchod domů. Přichází kolegové, kteří nás vystřídají na noční službě. Pípá pager. Bezvědomí++, ***TANR***. Dnes již podruhé! Po cestě začíná pršet a ne málo. V duchu si říkám: „Pánovi prší štěstí.“ Za pět minut jsme na místě.
Lékařská posádka to má ještě daleko. Bereme všechno a pádíme do druhého patra pavlačového domu. Jsme nažmach. Kape z nás voda. Vcházím do bytu. Syn resuscituje svého otce. Ten leží přímo ve dveřích – nohy v jedné místnosti, trup v druhé. Musím ho překročit, abych se dostal za hlavu. S parťákem pracujeme dle nacvičeného algoritmu. Ověřuji stav dýchání a následně střídám syna ve stlačování hrudníku. Parťák zapíná monitor, lepí defibrilační elektrody na hrudník resuscitovaného muže a přepojuje kabel. Děláme první analýzu rytmu. Asystolie. Záznam vytiskneme a pokračuji ve stlačování. Kolega zatím chystá dýchací vak, kyslík a obličejovou masku. Zjišťuji od rodiny, co se vlastně přihodilo. Žena byla se synem na nákupu, byli tam zhruba půl hodiny a když se vrátili domů, našla manžela ležet bezvládně na zemi. Nevíme tedy přesnou délku zástavy oběhu. Prognóza není dobrá.
Do bytu vchází lékařka se záchranářem. Vypadají, jako by spadli do řeky. Voda z nich doslova teče. Sdělujeme jí, co se stalo a co jsme zatím udělali. Lékařka po krátkém rozhovoru s manželkou rozhoduje o ukončení resuscitace. Ještě jednou tiskneme záznam EKG, kde stále běží pouze rovná čára a pak z pána nálepky sloupneme. Vypínáme kyslík, rozpojujeme dýchací vak, motáme kabel na monitor. Společně se záchranářem z lékařské posádky přenášíme pána do postele a zakrýváme ho prostěradlem. Otevírám okno. Venku leje a do místnosti proudí příjemně čerstvý chladný vzduch. Loučíme se s rodinou a odcházíme do auta vyčistit vybavení. Na papír si zapisuji věci, které musím po dojezdu na základnu do auta doplnit. Štěstí pánovi bohužel nepršelo.

Komentáře